o projektu

Umělecká agentura Musia

představuje hudebně-literární večer

Vysoké tamaryšky aneb Osmnáct požehnání,
též Devatero sloupů opěrných

s židovskou tematikou.

Rozličné texty s židovskou tematikou - prozaické i básnické, lidové, věroučné i přímo rituální přednese Jan Potměšil. Autorem literární dramaturgie a celkové režijní koncepce večera je J. A. Pitínský. Hudební dramaturgem je Jan Špaček. Autorkou projektu je Marie Urbánková, reprezentantka umělecké agentury Musia.

Brněnský hudební skladatel Pavel Haas (1899 - 1944) neměl tolik štěstí jako jeho herecký bratr Hugo a v říjnu 1944 kvůli svému původu umírá v Osvětimi. Ještě před válkou komponuje svůj nejvyzrálejší kvartetní opus, Smyčcový kvartet č. 3, inspirovaný mimo jiné moravskou lidovou písní. Účast na brněnském koncertě přislíbila dosud žijící Haasova dcera, paní Olga Smrčková.
Sovětský skladatel Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič (1906 - 1975) se po celý život židovskou tematikou zabýval jak z pohledu specifik židovské lidové hudby, tak i jako neohrožený advokát těžce zkoušeného národa uprostřed antisemitsky smýšlejícího sovětského systému, často k jeho značné a podrážděné nelibosti.
Právě před 60 lety vzniká stát Izrael a Šostakovič píše svůj proslavený písňový cyklus Z židovské lidové poezie op. 79 na ruské překlady textů židovských písní. Skladba je komponována pro dva ženské a jeden mužský hlas s doprovodem klavíru. Sám skladatel prohlásil, že na židovské hudbě ho nejvíc fascinuje blízkost utrpení a prosté lidské radosti ze života. Zatímco Stalin si svoji podporu státu Izrael rozmyslel po několika měsících, Šostakovič zůstal obhájcem Židů po celý život.
V letech 1950-51, pod dojmem návštěvy slavností k dvoustému výročí Bachovy smrti v Lipsku, píše Šostakovič svůj vlastní bachovský "temperovaný klavír", cyklus 24 preludií a fug op. 87. Veselé, hravé, monumentální i drásavé fugy tvoří nezvykle dramatický, ale i lyrický hudební oblouk. Zazní výběr z preludií a fug č. 4, 5, 14 a 15.
Ještě za války, v roce 1944, se Šostakovič doslechl o nelidském zacházení s Židy v koncentračním táboře Treblinka, kde si vězni museli nejen vykopat vlastní hrob, ale ještě byli před smrtí donuceni nad svými hroby tančit a přitom se do nich střílelo. Pohnutý Šostakovič koncipuje závěrečnou čtvrtou větu svého proslulého Tria č. 2 e-moll op. 67 pro klavír, housle a violoncello jako velkolepý "židovský tanec smrti".

Pavel Haas Quartet je v současnosti spolu se Škampovým kvartetem vůbec nejvýznamnějším představitelem české interpretační školy v oblasti komorní hudby a přes nízký věk jeho čtyř členů (dohromady je jim 113 let) pravidelně vystupuje na vůbec nejprestižnějších světových pódiích včetně londýnské Wigmore Hall nebo newyorské Carnegie Hall. Soubor založila v roce 2002 Veronika Jarůšková, o dva roky později si obě jmenovaná kvarteta vyměnila violoncellisty, aby tak oba manželé Jarůškovi účinkovali ve stejném tělese, tehdy ještě Haasově kvartetě. V roce 2005 se Haasovci stali teprve třetím českým kvartetem historie, které získalo první cenu v Mezinárodní interpretační soutěži Pražského jara, a přijali mezinárodně srozumitelnější název Pavel Haas Quartet. Tehdy už měli v kapse i vítězství na Mezinárodní soutěži Paola Borcianiho v Itálii, které předznamenalo jejich raketový nástup na světová pódia. V roce 2007 získali Gramophone Award za CD s nahrávkami skladeb Pavla Haase a Leoše Janáčka a BBC Music Magazine Award v kategorii Objev roku. V současnosti plánují turné po Austrálii, Japonsku, USA a debut u Berlínských filharmoniků.

Sopranistka Pavla Vykopalová absolvovala pražskou konzervatoř v roce 1993, už za studií spolupracovala s Operou Mozart. V roce 1998 byla angažována Plzeňskou operou, od roku 1999 je stálým hostem pražského Národního divadla především v mozartovských rolích a v českých operách. Od roku 2000 hostuje ve Státní opeře Praha, tentokrát také v italských operách. Na jaře 2003 debutuje v pařížském Théâtre du Chatelet jako Karolka v Její pastorkyni. Od roku 2005 je kmenovou sólistkou Státní opery Praha, těžištěm jejího repertoáru jsou zde mozartovské role a také italské, francouzské a české opery, zatímco na koncertních pódiích exceluje v operách barokních. Za Mařenku v úspěšné brněnské Prodané nevěstě (režie Ondřej Havelka) získala nominaci na cenu Thálie za rok 2006. Od září 2007 zpívá ve Státní opeře Praha titulní roli v Dvořákově Rusalce.

Mezzosopranistka Jana Sýkorová studovala pražskou konzervatoř. V roce 1997 zvítězila na Mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových Varech a o rok později obdržela prestižní evropskou cenu Förderpreis für junge Künstler. V průběhu studií debutovala v Národním divadle v Praze i ve Státní opeře Praha, jejíž sólistkou se stala po ročním angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Ztvárnila zde titulní roli v Bizetově Carmen a svůj repertoár rozšiřuje jak o soudobý repertoár, tak i o barokní hudbu. V červenci 2007 úspěšně debutovala v londýnské Královské opeře v Covent Garden jako Maddalena v Rigolettovi a stejnou roli si zopakovala o čtyři měsíce později v opeře v Nice. V březnu a dubnu 2008 se do Covent Garden vrací, tentokrát jako Mercedes v Carmen, zajišťuje zde však i cover titulní role.

Michal Lehotský studoval zpěv soukromě a v roce 1995 úspěšně debutoval sólovým recitálem v Bratislavě. O rok později absolvuje Mozartovu akademii v Krakově a mistrovské kursy v Piešťanech a v Bayreuthu. Je laureátem pěveckých soutěží M. S. Trnavského a E. Destinnové a dvojnásobným semifinalistou soutěže Hans-Gabor-Belveder ve Vídni (1996, 1997). Od sezóny 1996/97 do roku 2001 byl v angažmá operního souboru v Košicích. Od roku 2003 je sólistou opery Slovenského národního divadla v Bratislavě a hostuje v Národním divadle v Praze, ve Státní opeře Praha a v Národním divadle v Brně. Vystoupil na Wexfordském operním festivalu, v Deutsche Oper Berlin a na Mezinárodním hudebním festivalu Janáčkovo Brno 2004. Pod taktovkou Gerda Albrechta nahrál Dvořákova Jakobína. Se svým belcantovým hlasem exceluje především v italském repertoáru, specializuje se také na oratorní úlohy.

Ve svých 35 letech je Jan Jiraský významným českým klavíristou a hudebním pedagogem, v roce 2007 byl jmenován vedoucím katedry klávesových nástrojů Janáčkovy akademie múzických umění. Studoval klavírní hru na pardubické konzervatoři a na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Své vzdělání dovršil doktorskou disertací na téma Klavírní dílo Leoše Janáčka. Janáčkovo klavírní dílo také celé natočil, a to dokonce dvakrát - na moderní nástroj i na skladatelův dochovaný vlastní klavír značky Ehrbar, nacházející se v Janáčkově muzeu, přičemž mnozí kritikové považují Jiraského janáčkovskou interpretaci za dosud nepřekonanou. Za obojí mu byla udělena prémie Leoše Janáčka. Je laureátem mnoha mezinárodních klavírních soutěží a jako interpret se proslavil zejména koncertními sériemi, na kterých provádí kompletní klavírní cykly jako Bachův Dobře temperovaný klavír, Mozartovy klavírní sonáty či skladby českých autorů. Je také dvojnásobným držitelem ceny Classic. Při studiu se opírá o historické prameny a rukopisná vydání. Jako sólista i komorní hráč vystupuje doma i v zahraničí a přitom se intenzivně věnuje pedagogice.

Jan Potměšil je český filmový a divadelní herec. V prosinci 1989, krátce poté, co se účastnil listopadových demonstrací, utrpěl při automobilové havárii zranění páteře a částečně ochrnul. Po dlouhém léčení a rehabilitaci je upoután na invalidní vozík. Je členem divadelního spolku Kašpar, který hraje v Divadle v Celetné. Ztvárňuje zde řadu rolí, z nichž nejúspěšnější je patrně hlavní postava ve hře Růže pro Algernon, tato hra se úspěšně hraje přes 10 let. Za ztvárnění titulní role v Shakespearově Richardu III. získal Cenu Alfréda Radoka. Mezi další role patří Syn (Ježíš) v Mittererově Účtování v domě božím nebo Claudius v Hamletovi. Ve scénických čteních Lyry Pragensis ztvárnil Dickieho v Útěcích do bezpečí R. D. Bacha, Fletchera v Jonathanu Livingstonu Rackovi téhož autora či malíře Henri Toulouse-Lautreca v Pavlíkově hře Krása z Moulin Rouge. Ve volně šiřitelné zvukové nahrávce Nového zákona čte svatého Jana.