JUDr. Richard Teltscher

Večer bude věnován památce Richarda Teltschera a uskuteční se v předvečer 70. výročí pomnichovského obsazení Mikulova německými vojsky a bleskové likvidace zdejší židovské komunity.

JUDr. Richard Teltscher (13. 2. 1888 Mikulov - 7. 7. 1974 Londýn) pocházel z jedné z nejstarších a nejvýznamnějších mikulovských židovských rodin. Zakladatelem jeho rodinné větve byl Mayer Teltsch-Teltscher (nar. 1752), jehož vnuk Leopold (nar. 1815) založil v Mikulově obchod s vínem. Teltscherovi se největší měrou podíleli na věhlasu mikulovského vinařství. Richard Teltscher se od mládí let věnoval politice, sociální, mecenášské a kulturní činnosti.

Během studií práv na Vídeňské univerzitě se stal spoluzakladatelem studentské lóže B'nai B'rith, která byla uvědomělou židovskou opozicí proti velkoněmeckým bratrstvům. Za první světové války byl spoluzakladatelem Rakouského spolku pro péči o židovské uprchlíky z Haliče a Bukoviny. V éře první Československé republiky, která jako jediná v Evropě uznávala i národnost židovskou, byl dr. Teltscher v roli důvěrníka Židovské strany pro jižní Moravu uvědomělým a oddaným československým občanem, který ve 30. letech spolupracoval s československými úřady při potírání excesů ze strany prohitlerovsky zaměřených Němců.

Teltscher byl především velkým mikulovským patriotem. Ačkoliv v době hospodářské krize, která dopadla katastroficky i na moravské vinařské firmy, mohly jej pohltit starosti o udržení rodinného podniku, nestalo se tak. Naopak, jeho aktivita neznala mezí. V druhé polovině 30. let byl předsedou Židovské náboženské obce v Mikulově, místopředsedou Sionistické místní skupiny a především zakladatelem "Židovského ústředního musea pro Moravsko-Slezsko v Mikulově na Moravě". Tímto počinem si Mikulov zajistil opětné výsadní postavení, o něž předtím přišel zrušením moravského zemského rabinátu v roce 1851.

Teltscherovým hlavním záměrem bylo dokumentovat mnohosetletou židovskou kulturu tohoto kraje. V jeho záměru se spojovala snaha o záchranu židovských památek po katastrofálních požárech židovské čtvrti v letech 1924 a 1926, obnovené hledání židovské identity v čase nejistoty a vytěsnění nábožensky vedeného způsobu života a uvědomělá reakce na zostřující se nepřátelství vůči Židům v důsledku stále dominantnější nacistické ideologie.

Teltscher si byl od začátku vědom, že by zdejší muzeum mělo mapovat židovské dějiny a kulturu nejen v kontextu Mikulova, ale celé Moravy. Po mnichovském diktátu došlo k rychlému stěhování muzejních sbírek do Brna, což nacisté deklarovali jako krádež. Tento přesun (stejně jako stěhování bezmocných chráněnců židovského Pečovatelského domu) zajišťoval Richard Teltscher. Den před okupací Brna - 14. března 1939 - uprchl Teltscher do Prahy a odtud ilegálně do Polska. Ráno 15. března 1939 navštívilo jeho opuštěný brněnský byt gestapo, zabavilo cenné věci a byt zapečetilo.

Richard Teltscher zůstal v britském exilu, kustod muzea (a zároveň poslední mikulovský rabín) dr. Alfred Willmann zemřel v roce 1964 ve Velké Británii, archivář muzea dr. Alfred Engel zahynul v roce 1944 v Terezíně, mikulovský vrchní kantor, pokladník a spolukustod muzea Adolf Hellmann zahynul v roce1944 v Osvětimi a jeho dcera Lilly, která pomáhala při transportu sbírek z Brna do Prahy, zemřela roku 1945 v Bergen Belsenu. Poslední žijící Teltscherův potomek, pan William Teltscher, přislíbil účast na koncertě.

Dne 22. dubna 2008 bylo dr. Richardu Teltscherovi uděleno Čestné ocenění města Mikulova za mimořádný kulturní počin - in memoriam. Stalo se tak v roce 120. výročí jeho narození a 70. výročí likvidace židovské obce Mikulov, kdysi nejslavnější "svaté obce" Moravy.

Na základě Mnichovské dohody připadl Mikulov a jeho okolí k třetí říši a 8. říjen 1938 byl dnem obsazení města hitlerovskými vojsky. Nastalo vyhnání Židů, které mikulovští henleinovci urychlovali, protože do Hitlerovy návštěvy - do 27. října - chtěli mít Mikulov "judenrein" - bez Židů. Těmito událostmi byl židovský Mikulov takřka během několika dnů a hodin odsunut do perspektivy zkázy a nebytí.

Většina tehdy do vnitrozemí uprchlých Židů - pravděpodobně 327 osob - se o pár let později stala obětí šoa. Opuštěné židovské domy v hlavní ulici bývalého ghetta se staly úřadovnami různých nacistických organizací, stará synagoga byla využita na skladiště, na židovský hřbitov byla umístěna střelnice a na arizaci majetku mikulovských Židů se podíleli jejich bývalí němečtí spoluobčané.